„Chodí to výborně, ale neseje to!“

Titulek dnešního článku jsem si dovolil vypůjčit z klasické české komedie „Marečku, podejte mi pero!“ Představa secího stroje, který výborně jezdí za traktorem, ale neseje, se totiž krásně hodí pro vysvětlení, proč, když se tak snažíme, k nám nepřichází hojnost.

Je dobré si vysvětlit, jak vlastně tvorba v nových energiích probíhá. Roztáčíme energii ve tvaru čísla osm skrze naši osmou čakru tvoření, umístěnou mezi koleny, přes srdce k čakře tvoření samotného Boha a zpět přes naše srdce k naší čakře č.8. Bez záměru, s láskou a plnou důvěrou. Čím více energie takto pošleme, tím více se nám jí vrátí, tím mohutněji se energie prohání onou osmičkou, vykreslenou mezi „hmotou“ a Bohem.

V takovém případě náš stroj nejen „chodí“, ale i „seje“. Vystoupali jsme dostatečně vysoko a současně se nám podařilo stáhnout „ducha“ do hmoty. Energie proudí skrze osmičku a nám se ve hmotě daří naplňovat vše, po čem naše duše touží.

Z výše uvedeného je zároveň jasné, v čem je chyba, když se nám ve hmotné realitě nedaří, i když se o to  velice snažíme. Pronášíme afirmace, snažíme se na ostatní usmívat, meditujeme atd…., ale stále se nám nezhmotňují naše sny  a hojnost ve hmotě nepřichází.

Porucha je někde na „trase“ mezi naší osmou čakrou, naším srdcem a božskou čakrou tvoření. Buď jsme odbočili na vedlejší cestu a namísto dálnice k božské energii si užíváme jednu z pouťových atrakcí, kterou nám pro naše rozptýlení a zmatení postavil Matrix ( cyklíme v jedné z kapes pyramidy ne-vědomí), anebo jsme z vrchu nesestoupili zpět do hmoty a zůstáváme „viset“ kdesi nahoře.

Představme si energetické balonky, nebo chcete-li, kapsy, do kterých svými afirmacemi, meditacemi apod. posíláme energii a nafukujeme je ve hmotné realitě do obrovských rozměrů, zatímco my se „couráme“ kdesi v pyramidě ne- vědomí, vozíme se na labutích na jedné z nastražených pouťových atrakcí, anebo se vznášíme kdesi nad Zemí a nechce se nám ke svému „balonku“ vrátit. Vynakládáme tak sice mnoho energie, posíláme ji však na jiné místo, než na kterém se nacházíme a nemůžeme tak nahromaděnou energii uvolnit a využít .

Pokud tedy chceme, aby náš stroj tvorby  nejen“chodil“, ale i „tvořil“, nezbude, než uvést vše do rovnováhy.

Vystoupat k Bohu a stáhnout jeho energii zpět do hmoty.

Teprve pak se nám mašinka ve tvaru čísla 8 krásně rozběhne.