Malé zamyšlení nad tím, jak karanténa prověřuje vztahy na celém světě

Malé zamyšlení nad tím, jak karanténa prověřuje vztahy na celém světě

Když začínal „naostro“ můj proces osobní transformace, jako první přišlo na řadu moje nitro.

Prošel jsem zkušeností pobytu ve tmě, který mě mj. naučil přijímat vše tak, jak přichází. Když totiž nemůžete věci, které se vám doslova hrnou na mysl, nijak odfiltrovat, zamaskovat zábavou, či jinými vjemy, utéct před nimi, či je přetlouct nějakým tím pivkem, nezbývá, než je prostě přijmout takové jaké jsou a jediné, co s nimi můžete udělat, je změnit na ně úhel pohledu. Jinými slovy, nemůžete dělat nic jiného, než je uvnitř sebe přetransformovat. Nebojovat s nimi, přijmout je a povýšit je v sobě na vyšší level. Podobnou zkušeností právě teď prochází lidstvo planety Země. Jeden stát za druhým se postupně rozhoduje chránit svoje občany tím, že nařizuje povinnou karanténu. Lidé jsou nuceně odpojováni od svých závislostí, které jim pomáhaly maskovat skutečnou pravdu o sobě, o vztazích a o světě vůbec a tím jsou, ať se jim to líbí nebo ne, přiváděni sami k sobě.

Druhou oblastí, která přišla v rámci mé osobní transformace na řadu, byla oblast vztahů.

A jako první z nich doznaly zásadních změn vztahy partnerské a rodinné. S ohledem na osobní vnitřní proměnu už prostě nebylo možné se dál zapírat a potlačovat svoje vlastní sebevyjádření. A tak došlo i na této úrovni k transformaci, která byla naprosto zásadní a zcela převrátila můj život naruby. Tak aby to, co je uvnitř, odpovídalo tomu, co je kolem.

 A to se právě teď děje i na globální úrovni.  První statistická čísla ze země, kde byla vyhlášena přísná karanténa jako první, už hlásí výrazný nárůst počtu žádostí o rozvod. (Článek najdete zde). Je to vcelku logické, neboť během karantény procházejí zejména vztahy partnerské a rodinné poměrně tvrdou revizí. Jsou známy výzkumy, z nichž vyplývá, že se vážné problémy v těchto vztazích nejčastěji rozhoří o Vánocích a o dovolené, kdy je rodina „nuceně“ pár dní spolu. A co teprve týdny, po které trvá karanténa? To už je pořádná nálož! Tady už je každá prasklinka podrobena extrémním tlakům, které jsou zesilovány strachem z budoucnosti, obavou o své blízké, známé, o své zaměstnání, finance apod.

A jaká oblast bude podrobena revizi v další fázi transformace?

Myslím, že výraznou změnou projde oblast vlastního sebevyjádření. A to jak na úrovni individuální, tak na úrovni kolektivní. Probíhající pandemii jasně ukázala, že každá země se musí umět spolehnout především sama na sebe a až pak může hledat pomoc a podporu kdesi venku. Lidé i vlády jednotlivých zemí se podle mého mínění naučí lépe pojmenovávat a otevřeně definovat svoje potřeby, přestanou se spoléhat na jiné a budou se velmi rychle snažit revidovat a zefektivňovat všechny systémy nezbytné pro fungování jednotlivých zemí jako celků.

Nouzový stav a karanténa konečně naplno odhalí, že řada činností, které jsme nedávno považovali za nezbytné, se ukážou jako úplně zbytečné.

Nová situace nás donutí využít všech technologií. Proč zatěžovat ekosystém každodenní cestou do práce a pobytem v ní, když v řadě případů mohu zůstat pracovat z domova? Proč navštěvovat mnohokrát do roka lékaře kvůli rutinním prohlídkám, které by se daly sdružit, případně za využití moderních přenosových technologií nahradit fyzický kontakt lékaře s pacientem, kontaktem elektronickým. A co školy? Najednou se zjistí, že vůbec není nezbytné děti zavírat na celé dny do škol, když efektivní, zábavný a chytrý elektronický způsob výuky dokáže děti zaujmout mnohem víc a s lepšími výsledky.  A to již ani nemluvím o naprosto zbytečném nekonečném navštěvování úřadů a institucí všeho druhu, počínaje stavebním úřadem, jednáním s dodavatelem elektřiny a konče úřadem řešící dopravní agendy. Tyto technologie a způsoby, jak věci zjednodušit, jsou už v mnoha případech na světě, jenže nás dosud nikdo nepřiměl k tomu, abychom se na ně přeorientovali a využili tak všeho, co nám moderní doba přináší. Byli jsme mnozí z nás tak trochu líní vynaložit energii, abychom si svůj život co nejvíce zjednodušili. Teď nás k tomu okolnosti doslova tlačí.

Taky si myslím, že se, alespoň na čas, přestanou řešit, promiňte mi ten výraz, „úplné blbosti“ a přestanou se vydávat za věci naprosto zásadní.

To, že se někdo někde přeřekne, nebo jeho větu novinář vytrhne z kontextu, to opravdu není celosvětovým skandálem a to, že nějaké „celebritě“ vykoukne při vystupováni z limuzíny bradavka, na to se snad už konečně vykašleme a budeme se zabývat zefektivněním našich životů. Nástrah, které nás v budoucnosti čekají, je totiž ještě dost a dost a my musíme být připraveni.

No a samozřejmě, budeme řešit otázku, jak a kde chceme dále žít a bydlet.

Možná, že po posledních zkušenostech města už nebudou tak lákavým místem k životu, jako byla. Co když se něco podobného bude opakovat? A my navíc budeme mít možnost pracovat z domova a vyřizovat si své záležitosti elektronicky? To se raději odstěhujeme někam k lesu, vybavíme se zařízeními na výrobu energie a budeme si pěstovat alespoň část potravin.

V souvislosti se změnou systémů a se stoupající potřebou vyjádřit vlastní osobnost bude revizi podrobena samozřejmě i oblast práce a financí.

Jednak si myslím, že byť peníze nadále budou cennou součástí našich životů, nebude taková potřeba je hromadit. Budeme-li mít totiž vlastní zdroje, jimž se budeme muset s ohledem na hrozbu opakování krizových situací, alespoň v nezbytné míře, vybavit, nebudeme muset tolik vydělávat a budeme se více věnovat sobě, rodině a činnostem, které nám přinášejí radost.

A to všechno a určitě ještě mnohem víc kvůli takovému malému neviditelnému viru, který nám sem přišel udělat pořádek.

Radek