Právě teď máme tu největší šanci všech dob. Neutopme ji v boji.

Právě teď máme tu největší šanci všech dob. Neutopme ji v boji.

Je pondělí ráno. Cestuji do práce jako vždy. Vyjíždím z lesa za hranici okresu a potkávám první vojensko- policejní hlídku. Dva vojáci a policista. Zastavují mě a já musím ukázat hned několik dokladů. Občanku, řidičák, potvrzení zaměstnavatele, že pracuji za hranicí uzavřeného okresu. Nestačí. Ještě technický průkaz a zelenou kartu. Tak to bude asi všechno, říkám si. Není! Ještě dýchnout a test na drogy. Cítím, jak mi nabíhá krev do spánků. Tak tohle snad už….. Ale ano! Když už někoho naštvat, tak pořádně, že ano? Konečně vyjíždím a jsem zcela rudý zlobou. Proč tohle všechno? Ptám se sám sebe. V blízkém městě potkávám další a další policejní hlídky, kontrolující, zda se kolemjdoucí občané dostatečně dusí ve svých umolousaných respirátorech. A na každém výjezdu z dálnice další a další hlídky. Přijíždím do práce a okamžitě musím na antivirový test. Zašťourám si vatovou tyčinkou v nose a čekám na výsledek. Za chvíli se dozvídám pozitivní zprávu, že test je negativní J Jsem konečně propuštěn do své kanceláře a vztek mnou lomcuje jak třídenní zimnice. Tak to je snad jen sen…! Vždyť už nesmíme bez dovolení systému ani chodit, jezdit, dýchat. Bohužel, sen to není. Tohle jsme si stvořili. Sundávám si respirátor a začínám zhluboka dýchat. Musím okamžitě do přítomného okamžiku, vzít zpět všechny mnou vypuštěné negativní energie, v nichž se zmítají nebozí policisté a vojáci, kteří netuší, proč do jejich solar plexů už někdo hodinu buší jako o život. Uvědomuji si, že to ničemu nevede. Moje ego se střetlo s jinými egy. Nastala klasická, dobře známá situace, která tuto planetu přes mnoho pokusů drží věky v područí strachu a válek. Vím, že když spolknu právě tuto návnadu, propadnu se někam, odkud není cesty ven. Cesty ke svobodě a k čistotě úplně nového světa.

Vyvolávání strachu, zloby, nespravedlnosti, nesvobody, neustálé nehorázné lži a fyzické omezování každého jednotlivce jsou jedinou zbraní hroutícího se systému, který zoufale shání energii na to, aby se opět mohl vyšvihnout do své bývalé kondice. Pouze v boji sílí. Pokud mu přestaneme věnovat pozornost, umírá. Proto na sebe právě v posledních měsících až zoufale upozorňuje a láká každého do vroucího kotle nenávisti a války. Jedině v těchto vibracích mu totiž zbyla síla.

A proto mějme na paměti jediné. Soustřeďme se jen a jen na své vibrace! Na svoji tvorbu. Nikoliv na „ničení nepřítele“. Jedině pokud udržíme své vibrace vysoko, nemůže na nás nikdo dosáhnout a jak se říká, „rozšlapat nám naše bábovičky“, které se nám daří svobodně tvořit. Jedině tam vysoko na nás nedosáhne a jako každý predátor, nebude-li mít dostatek energie od nás, zahyne sám, zcela vysílen. 

Jedině božská energie je neomezená. Ta odvozená, obrácená, tvořící ze strachu, musí mít neustále přísun potravy. A pokud ho nemá, zaniká.

Výzva k zachování principu vysokých vibrací a vzdání se boje však není výzva ke zbabělosti, k útěku, k rezignaci. Je to apel na klidné a nesmírně pevné vymezení svých hranic. Ničím nezlomných hranic sebeúcty, sebevyjádření, obrovské božské síly, která je součástí každého z nás a každý nás je její součástí. Právě tato nejčistší síla právě teď láme ty nejostřejší hroty. Dejme v klidu a s rozvahou, ale jasně a pevně najevo, že pravdu o sobě, o světě, o Bohu a o všem co se kolem nás děje, známe a nikdo nám ji nemůže vzít. Máme ji totiž odjakživa a navždy vepsanou ve svých duších. A právě proto jsme silnější než lež, kterou jsme nechali ovládnout náš svět. Ta doba lži právě končí.

Radek z webu www. opimalista.cz 


Očista těla i duše ...