Člověk, který neumí odpočívat a nevydrží sám se sebou, má program tzv. „sebedestrukce“ a navíc se nemá ani trochu rád. Tyto programy mysli si neseme z dětství. Největším spouštěčem jsou zpravidla přehnané nároky, které na nás měli naši rodiče na nás a jejich vzájemné vztahy.
Pocit oběti, nepochopení a vzájemná závislost ve vztahu rodičů bývají velkou překážkou vývoje našich vztahů v dospělosti.
Jsme-li v dětství svědky tohoto způsobu chování, v pozdějším věku se chováme podle stejných vzorců i my. Jakmile se na své rodiče podíváme pravdivýma očima, jsme schopni rozkrýt podstatnou část omezení naší mysli. Myšlenka je základním stavebním kamenem tvorby. Bez „čistých“ myšlenek tvoříme svůj život opačným směrem. Je to jako bychom se snažili překreslit už starý a oprýskaný obraz.