Úvod do reality ve vztazích #2

Úvod do reality ve vztazích #2

Vztahy jsou tím nejdůležitějším elementem našeho šťastného života.

A kvalita každého našeho vztahu je určována kvalitou komunikace.

Tak jako bez práce nejsou koláče, tak bez dobré komunikace nemůže existovat dobrý vztah. Často to bývá oříšek. Někdy chodíme raději kolem horké kaše a vyhýbáme se určitým tématům jako čert kříži, abychom se druhého nedotkli nebo nevyvolali zbytečný konflikt, jindy si vedeme jako sloni v porcelánu a pošleme svými narážkami, vtípky nebo hláškami, třebas i nechtěně, partnera, řečeno boxerskou hantýrkou, „rovnou do provazů“. A nezřídka se sbíráme z provazů my sami. To když neumíme správně čelit atakům druhých nebo nejsme schopni dostatečně srozumitelně a jasně obhájit své vlastní postoje.

A jak to všechno vybalancovat, vyvážit a jak se naučit komunikovat tak, aby následkem komunikace nebyli vítězové ani poražení, ublížení ani naštvaní, neřku-li ranění a mrtví?

Na to není odpověď úplně lehká. Aniž bychom si dělali nárok na absolutní pravdu, zkusíme na následujících stránkách laskavému čtenáři předložit svoje zkušenosti s komunikací a s trnitou cestou, která nás prostřednictvím řady nedorozumění, konfliktů a chyb vedla k novému poznání a novému pohledu na komunikaci s okolím.

I. Chybami se člověk učí

Skrývání pravdy

“Co ti je?” Ptá se Karel manželky. “Nic! Co by mi bylo?” Odpovídá ona s výrazem uražené velmoci a s pohledem zahleděným do dáli odchází z místnosti. Muž se nedá jen tak oklamat. “Tak co je? Co se ti stalo?” Netuší. Už zapomněl na svou předchozí narážku na manželčiny přibývající vrásky, po které se dokázal rozesmát, až mu z očí začaly téct tak veliké slzy, že přestal vidět na televizi. Až několik hlubokých loků z lahve piva, zakončených hlasitým říhnutím, ho teprve srovnalo. Cítil se tak spokojený a silný, že ho manželčino chování zaskočilo. “Vždyť jsem snad tolik neřekl, ne?” Stále nechápal manželčino chování. Ta mezitím nenápadně zamáčkla slzu a šla na balkón věšet prádlo. Manžel se uklidnil a s pocitem, že se nic nestalo, se opět spokojeně svalil na sedačku a přepnul na fotbal.

A jak by měla reagovat vědomá žena?

Co třeba takto?

“Ten tvůj humor, zlato, je zabiják. Mohlo by se ti jednoho dne stát, že se na základě zákona přitažlivosti zvedne pánvička z naší kuchyně a jedna ti přiletí! Jo a mimochodem, miluji své vrásky, protože se mi udělaly z tebe. “

Můžeme si povšimnout, že v reakci není žádná agrese ani ublížení. Manželka současně upozorní manžela, že přestřelil a s grácií se vyhne zranění vlastního ega.
Pohledem vztahového poradce:

Pokud by žena odešla naštvaná a ublížená, jako v modelovém případě, sama v sobě by vytvořila blok. Jakákoliv negativní emoce, kterou si v sobě ponecháme, totiž způsobuje, že naše osobnost trpí. Už jen tím, že by žena bez reakce odešla, vyvolala by v sobě pocit “nedostatečnosti”a živila by autentický pocit “nelásky”. Tedy to, že si sama sebe neváží a nemá se ráda, což jsou bloky, které si nejčastěji neseme z dětství.

Stačí ale jen pochopit “PROČ (?) ” necháme ostatní překračovat naše hranice! Tedy, pokud vůbec nějaké máme!

A ještě důležité upozornění pro ženy! Muž vidí tyto situace zcela jiným pohledem! Ani se nevšimne, že ženu ranil. V horším případě se po týdnu tiché domácnosti od manželky překvapeně dozví, že s ním žena tři dny nemluvila.